Petr Holeček

Moje první auto v osmnácti letech byl Ford Sierra. Protože měl náhon na zadní kola a jízda bokem patří mezi nejlepší kratochvíle života. Vrooom! Následovala další a pak hodně rychlá mazda. Jenže později jsem zjistil, že se v autě dá spát a že to dává intergalaktický rozměr svobody. Od té doby jezdím s kombíky. A dodávkami. A obytňáky. Od roku 2002 dělám v redakcích velkých novin, nejdřív jako redaktor, pak editor, zastavil jsem se na šéfovi, ale co je lepší - někdy před třinácti lety jsem začal auta testovat a zabývat se jimi profesionálně. Prošlo mi jich pod rukama několik set, včetně těch na mezinárodních prezentacích a závodních okruzích. No a jak má nějaké auto postel, musím ho vyzkoušet přednostně. Takže jsem projel velkou část Česka i trochu té Evropy v téměř třiceti různých dodávkách, kemprech a obytkách. Miluju to. Život na kolech je totiž jediný recept na mou neposednou toulavou povahu, vanlife je ideální pro milovníka rodiny, přírody, ohně, piva a tvrdých rockových koncertů. Van life je one life. Chci si postavit dodávku vlastní, ale nemám na to čas.