Měl v ten den narozeniny, takže mu nepřišlo divné, že mu hned ráno zavázali oči a vyvedli ven. Natěšení však zmizelo ve chvíli, kdy zaslechl slova „K palbě připravit...“

Šel na záchod. Nebyl tam toaleťák.

Pane doktore, poslechl jsem vaši radu, že mám napsat dopisy všem, který nenávidím, a pak je spálit. Co mám teď dělat s těma dopisama?

Věčné ponižování rodičů, že prý nikdy nic nedokážu, jsem vyřešila útěkem z domova. Teď, když jsou oba mrtví, se bojím, že vidí mě i to, jak patetický život vedu.

23.12 v Praze napadlo půl milimetru sněhu. Ještě neměl nakoupeno a v Tescu byli slevy.

Náš strýček den co den jezdí po vsi na svém upraveném kole s rakví své ženy. On byl hroznej slibotechna – cyklovýlet s tetou odkládal přespříliš dlouho. Alena Čadová

Zombie na návštěvě. Dala bych si masíčko.

Babi šla na houby a ztratila se v lese. Její ohryzané tělo jsme našli až za ranního rozbřesku, spolu se vzkazem: „Není jedlá“.

Upír měl takovou žízeň, že blouznil. Nakonec se zakousl. Magdaléna K.

Prodám rakev, lehce opotřebovanou. Dále ji už nevyužiji.

Pach krve.

Předvánoční nákupy.

Vánoční nákupy.

Růžový pokoj.

Oženil se.

Jednoho letního večera se za mnou s vrznutím otevřely dveře a já ucítil chlad. Bylo naprosté bezvětří a bydlím sám.

Dvě spolupracovnice spěchaly do práce. Doběhla jen jedna.

Při prohlídce sklepa můžete i po letech slyšet nářky jeho obětí.

Probudil ji pocit, že není v ložnici sama, ale nikoho přes neproniknutelnou tmu neviděla. Než omdlela, ucítila chladný dech na zátylku a nelidský hlas v hlavě řekl „Bojíš se mě?“

Podívám se na zvonící telefon, kdo volá. Na displeji se ukázalo číslo mého kamaráda kterému jsem byl před rokem na pohřbu.

Všechny jeho oběti mohly slyšet skřípění zubů během toho, co je jedl za živa. Eliška Hingarová DiS.

To jeho hlazení při probuzení jí bylo příjemné. Než si uvědomila, že žije sama.

Z druhé strany stěny vždy o půlnoci se ozýval ženský žalostný pláč, ačkoli vím že za tou stěnou nikdo nebydlí.

Přála jsem si bílé Vánoce a skutečně koncem listopadu přišla první sněhová nadílka, která kupodivu přes svátky neroztála. Bude červenec a stále ještě nepřestalo sněžit.

Vždycky jsem se smála lidem, kteří musejí mít knoflíky peřiny pokaždé u nohou, zrovna dnes jsem si přitáhla knoflíky k bradě. Vtom se v povlečení něco zavlnilo.

Bylo 2:17 ráno, když mě vzbudil tikot budíku. Než mi došlo, že mám digitální, bylo už pozdě.

Do butiku za mnou bez přestání chodil slídit jeden podivný nápadník. Když se pár dní neobjevil, všimla jsem si, že mám v obchodě jednu výstavní figurínu navíc.

Před mrazivou nocí se bezdomovkyně schovala do polorozpadlé budovy. K její smůle spala tak tvrdě, že jí neprobudili dělníci, kteří ráno komplex zazdili, aby do něj už nikdo nelezl.

Den 312. internet ještě pořád nefunguje…

Vypadl internet i veškeré telekomunikační sítě po celém světě. Nenávratně.

Šla jsem se koupat, ale zapomněla jsem, že mám ve vaně kapra. A teď nemám nohu.

Jsi malý kluk a usneš v obýváku při tajném čekání na vánočního skřítka. Vzbudíš se ve chvíli, kdy tě ostré pařáty vtahují do komína.

Nechceš si dát kubu? Jo, a kde je vůbec Kuba?

Rodina seděla u vánočního stromu, kde si děti rozbalovali své dárky. Když starší syn zjistil že nedostal co chtěl, vzal motorovou pilu a všechny rozřezal na kusy.

Karel s králíkem s rudýma ušima, který bydlel pod jeho postelí, mluvil dlouho a hodně, ale dnes se rozhodl konečně poslechnout, aby je všechny zabil, až zazvoní. Cinkání vánočního zvonku volající k rodinné večeři se ozvalo z obýváku.

I přes vzpomínky na bolestně přísnou výchovu mám své rodiče ráda, protože jiné nemám. Jen když jsou Vánoce a máma nožem porcuje kapra se k ní pro můj lepší pocit raději neotáčím zády.

„Neboj se broučku, pod postelí žádný bubák není.“ „Já vím, maminko, vždyť už chvíli stojí za tebou.“

Nejděsivější zvuk je smích malého dítěte v noci. Zvlášť když si uvědomíte, že žádné děti nemáte.

Hana Škvárová Hábichová Žena seděla v křesle na verandě, když v tom uviděla od lesa přicházet manžela s podivným předmětem v ruce. Dříve by měla radost a běžela by mu naproti, jenže její manžel už byl 5 let po smrti.

„Maminko?“ Ozvalo se po 10 letech od smrti u hrobu malé dcerky....

Emilka vždy chtěla vědět, kam až dosáhnou sluneční paprsky. Ve chvíli, kdy po ní jeden chňapl, byla její otázka zodpovězena.

Stojím v trenýrkách před svým bytem, u kterého jsem si zabouchl dveře, a nemám mobil. Do toho mi doma jede plynový sporák na plný výkon.

„Čus, tý jo, co to pečeš, mám hlad. Kde je táta?“

Před spaním vždy otáčím papuče u postele tak, aby mířily pryč ode mě. Tátu vždycky zebaly nohy, a bojím se, že kdyby se mi tu zjevil jeho duch, vlezl by si právě do mých papučí a celou noc na mě zíral.

Z vedlejšího pokoje se ozýval dětský smích a cupitání malých nožiček. Rodina ale žádné děti neměla.

Chamtivý vnuk uvízl v komíně krematoria, když chtěl dědečkovi ukrást zlatou protézu z huby. Proletěli se tak komínem společně.

Muž večer v posteli objímá svou ženu, když v přízemí bouchnou vchodové dveře a ozve se manželčin hlas: „Zlato, jsem doma!“

Zaradoval jsem se, když mi jako malému klukovi zoubková víla poprvé donesla stokorunu za vypadlý řezák. „Chceš si přivydělat?“, řekl jsem mladšímu bráškovi a vytáhl kleště.

Norkový kožich, který Karolína dostala od svého muže k Vánocům, jí prý kousal, a tak jej s díky odložila do skříně. Ráno nad oběma těly svlečenými z kůže stál kožich a ve své spravedlivé pomstě vykřikoval: „Kožich je vražda!“

Veterinář mi pohrozil, že Azora musím držet na dietě, jinak zemře. Druhým dnem se teď před vyhladovělým psem schovávám v koupelně.

Přicházím domů a slyším z obývacího pokoje jak tam štěbetá můj papoušek a opakuje moje jméno. Po chvíli mu jdu vyměnit vodu v misce, vejdu do obývacího pokoje, ale papoušek leží evidentně už nějakou chvíli mrtvý na dně klece. Martina Mašková

Učeš si ty vlasy, máš tam vrabčí hnízdo! V tu chvíli ho něco ve vlasech klovlo.