Maledivy pro Foodies

„Hotelový bufet“ tu znamená něco úplně jiného

Když se řekne all inclusive bufet, většina z nás si představí vlažné lasagne pod ohřívací lampou a rýži, která pamatuje minulý turnus. Tuhle představu rychle zažeňte. Hned první oběd na Sangeli v restauraci The Courtyard mi sebral vítr z plachet. Malá cesta kolem světa na jednom talíři: místní roshi placky, voňavá curry, čerstvé ryby, nudle, exotické ovoce a pro zbabělce (bez urážky) i pizza, pasta nebo sushi. Všechno naprosto čerstvé a naprosto skvělé.

Ryby, o kterých se vám bude zdát

Druhý den má fascinace gastro divy graduje. Oběd v Just Grill demonstruje to nejlepší, co vám Indický oceán může naservírovat. Žlutoploutvý tuňák, obří krevety, bílá ryba mahi mahi s omáčkou z koriandru, chilli, kokosového mléka a cibule. Všechno lokální, všechno čerstvé, dokonce i přílohové zelí si na ostrově pěstují sami, což mi přijde jako roztomilý vrchol soběstačnosti.

Překvapením dne se staly místní hranolky. Opravdu dobré brambory (ne ty české škrobem nasáté hroudy), nakrájené na malé kousky a naložené v octovém nálevu. Zní to jako kulinářský přehmat, že? Jako něco, co si objednáte omylem a pak se to snažíte nenápadně schovat pod kus tlustého, co vám naservírovali na základce ve školní jídelně. Jenže ono to chutná překvapivě skvěle. A přesně tohle jsou Maledivy na talíři. Kombinace surovin, kterým moc nerozumíte, dokud si je nevložíte do dutiny ústní.

Večer v Just Wok. Dim sum knedlíčky, obří krevety z wok pánve, krémová seafood bisque a na závěr zázvorovo kokosová zmrzlina, které jsem slíbila: „Já se vrátím!“

Chuť, za kterou dostal šéfkuchař ocenění

Po třech dnech v malebném Sangeli se suneme do VARU by Atmosphere, resortu, jehož signature restaurací je KAAGÉ.

Název v místní dhivehštině znamená tradiční maledivský dům a přesně tak to tam působí. Aby to nebylo jen o jídle, uvážou vám kolem pasu tradiční maledivský šátek a než se nadějete, sedíte v něčem, co chutná jako celá kultura naservírovaná na jeden stůl. 

Tuňákové krokety, ryby v kokosové omáčce, chobotničky v omáčce, která chutná trochu jako náš guláš (od babičky!), smažený tuňák se sérií omáček. A pak salát s marinovanou hruškou v řepě, za který šéfkuchař Mohamed Niyaz dostal gastronomické ocenění, a já naprosto chápu proč.

Divadlo, které se jí

Pátý den mě málem sežraly baby medúzy (dlouhý příběh, končí diagnózou „smrt z vyděšení“), ale vesmír to napravil obědem, který ten zážitek vynahradil zhruba o milion procent. Teppanyaki.

Pro nezasvěcené. Teppanyaki je japonský styl, kdy se jídlo připravuje na rozpálené železné plotně přímo před vámi. A drobný šéfkuchař v proskleném pavilonu s výhledem na oceán předvádí představení, u kterého nevíte, jestli máte jíst, nebo tleskat. Dokonale připravený tuňák na lehkém salátu, sushi jako umělecké dílo, svatojakubské mušle s kaviárem, jehněčí, langusty a nakonec flambovaný banán na hnědém cukru s palačinkou a omáčkou z tropického ovoce.

A co mě potěšilo nejvíc, není to žádná strojená fine dining zkušenost, kdy se bojíte pohnout příborem. Naopak. Kuchař si povídá s hosty, žongluje s náčiním, občas něco zapálí a všichni se baví jako na soukromém cirkusovém představení.

Večer jsme zamířili na gala večeři (koná se tu každý týden), kde venku postavili malý trh se specialitami ze Srí Lanky, Indie, Thajska a Malediv, mořské potvory grilované přímo před vámi a omáčky, o jejichž existenci jste do té chvíle neměli tušení. U třetího talíře si řeknete: „Tohle je poslední.“ A za pět minut si jdete pro čtvrtý.

Modrá, kterou si dáte k obědu

A pak je tu restaurace NÜ. Název pochází z dhivehského slova pro modrou a sedí to dokonale. Prosklená restaurace zasazená přímo do mola, pár metrů nad hladinou, se středomořskou kuchyní a tolika odstíny modré kolem, že by Christian Grey zbledl závistí.

Před předkrmem mi na stůl přistála naprosto dokonalá focaccia (fakt vám říkám, že na tom ostrově někde schovávají Italy), pak perfektně dochucené saláty, mušle, tuňákový tatarák. Jako hlavní jsem si dala krabí rizoto, na jehož popis mi slova nestačí, tak to nebudu ani zkoušet. Prostě přijeďte a dejte si ho. A jako třešnička na dortu: uprostřed oběda připlaval žralok útesový. Prý mimino. Mně jako mimino nepřipadal, ale k rizotu se hodil znamenitě.

Tak proč tam vlastně jet?

Fotky Malediv na Instagramu nejsou přefiltrované fejky, ale skutečnost. A jejich kuchyně? Ta je ještě lepší, protože tu si na plochu počítače nedáte. Tu si musíte přijet ochutnat.

A věřte mi, jakmile jednou ochutnáte, budete jako já. Loď ještě neodrazí od břehu a už budete vědět, že tady nejste naposledy.