Když se tma stane scénou

Každý rok připadá na 31. října, tedy na noc před katolickým svátkem Všech svatých. Právě odtud pochází i jeho název. Slovo Halloween je zkrácenina anglického All Hallows’ Eve, což znamená „předvečer všech svatých“. Výraz hallow ve staré angličtině označoval svatého, posvátného člověka. A tak se z původního All Hallows’ Evening stalo jednoduše Halloween.

Všechno to ale začalo dávno předtím, než se objevily plastové masky a papíroví netopýři. Kořeny Halloweenu sahají do keltského svátku Samhain, který se slavil už před více než dvěma tisíci lety. Pro Kelty to byl konec roku a začátek zimy. Věřili, že právě v tuto noc se hranice mezi světem živých a mrtvých otevírá a duchové mohou přecházet mezi světy. Lidé zapalovali ohně, aby chránili své domovy, a oblékali se do kostýmů, které měly zmást zbloudilé duše.

Když křesťanství dorazilo na britské ostrovy, staré zvyky se proměnily v nový svátek. Roku 609 papež Bonifác IV. zasvětil 1. listopad všem svatým a postupně se zrodil All Hallows’ Eve, tedy předvečer Všech svatých. Z náboženského rituálu se stala kulturní událost, která si uchovala spojení se světlem, ohněm a ochranou před temnotou.

Irští a skotští přistěhovalci přinesli tradici Halloweenu do Ameriky v 19. století. Tam se spojila s novým prostředím a získala podobu, kterou známe dnes. Dýně nahradila původní řepu, do níž se dříve vyřezávaly obličeje duchů. Pro Evropany byl Samhain spjatý s mýtem o Jackovi, muži, který obelstil ďábla a byl odsouzen bloudit věčností s uhlíkem v duté řepě. Když se tento příběh dostal do Ameriky, místní zjistili, že dýně jsou větší, měkčí a snadněji se vyřezávají – a tak vznikla Jack-o’-lantern, svítilna z dýně, která se stala ikonou celého svátku.

Dýně postupně přerostla svůj původní význam. Stala se symbolem podzimu, světla uprostřed tmy a zároveň jednoduché radosti, která spojuje děti i dospělé. Její oranžová záře dodnes připomíná, že i obyčejné světlo v dýni může být ochranou před temnotou. Stejně jako kdysi dávné ohně na keltských kopcích.

Po druhé světové válce se Halloween proměnil v celonárodní fenomén a stal se součástí americké kultury stejně jako Den díkůvzdání nebo Vánoce. Odtud se rozšířil do celého světa, především díky filmu, hudbě a popkultuře.

A proč se tenhle svátek zabydlel i u nás? Možná za to může globalizace. Možná sociální sítě, které z každého podzimu dělají přehlídku kostýmů, dýní a oranžových světel. Ale možná je to něco hlubšího. Touha po příbězích, po jiném světě, který není jen o práci, účtech a všedních dnech.

V Česku se Halloween neuchytil jako oficiální svátek, ale jako inspirace. V mateřských a základních školách se konají halloweenské dny, kde děti soutěží o nejhezčí kostým. Kavárny a bary mění výzdobu a pořádají večery se strašidelnou tematikou. Rodiny vyřezávají dýně a zapalují svíčky jen tak pro radost. Trick or treat, tedy obcházení sousedů, se k nám nikdy nepřenesl, ale estetika Halloweenu zdomácněla. Spíš než o rituál jde o atmosféru, která propojuje hru, nostalgii a kreativitu.

Naše Dušičky jsou tiché, pokorné a vážné. Halloween je jejich hlučný bratr. Nepřichází s pietou, ale s maskou, světlem a smíchem. Neříká vzpomínej, ale připomeň si, že i tma může být zábavná.

Když se v českých městech objevují dýňové dílny, večery se strašidelnou tematikou a tematicky laděné kavárny, neznamená to ztrátu identity. Znamená to, že i my jsme si našli způsob, jak mluvit o konci a proměně. O smrti bez truchlení, o strachu bez zoufalství. A právě v tom je kouzlo Halloweenu, v odvaze hrát si s tím, čeho se bojíme.

Možná proto ho dnes slavíme. Ne proto, že by byl americký. Ale protože nám připomíná, že mezi světlem a tmou je prostor pro fantazii. A že někdy stačí zapálit svíčku v dýni, pustit si film a na chvíli uvěřit, že i temnota může být krásná.

Tipy na filmy pro halloweenský večer

další 

ČLÁNKY