Jak vznikly názvy dní v týdnu?
Mezi čísly, bohy a planetami.
Týden je zvláštní vynález. Sotva se nadechneme po víkendu, už nás vítá pondělí s kávou v ruce a kalendářem plným povinností. Úterý je jen pondělí v přestrojení, středa slibuje, že už jsme v půlce, čtvrtek předstírá, že je malý pátek, a pátek zase dělá, že práce vlastně nikdy neexistovala. Sobota se tváří jako královna volného času a neděle je spíš pasivně agresivní připomínka, že všechno začne nanovo. Jenže tyhle názvy nejsou náhodné. V jejich kořenech se potkávají planety, staří bohové, slovanská matematika i dávné sny o tom, jak si zkrotit čas.
Češi a jejich jednoduchá logika
Čeština si s názvy poradila bez velké poezie. Pondělí je den po neděli, úterý bylo kdysi „vterý“, tedy druhý, středa stojí uprostřed týdne, čtvrtek je čtvrtý a pátek pátý. Sobota přišla od židovského sabbatu a neděle byla původně den, kdy se nedělá. Praktické, přímočaré a pro všechny srozumitelné.
Římané a jejich planetární kalendář
Staří Římané byli víc romantici. Každý den patřil jednomu nebeskému tělesu a božstvu. Neděle byla den Slunce, pondělí den Měsíce, úterý den Marta, středa den Merkura, čtvrtek den Jupitera, pátek den Venuše a sobota den Saturna. Když se dnes řekne martedì nebo vendredi v italštině, pořád tam slyšíme ozvěnu římského panteonu.
Angličané a severská božstva
V angličtině se římský systém potkal severskou mytologií. Úterý je Tuesday podle boha Tiw, středa Wednesday podle Wodena, čtvrtek Thursday podle Thora a pátek Friday podle bohyně Frigg. Sobota si udržela latinský Saturn, Sunday a Monday zůstaly u Slunce a Měsíce. Výsledkem je fascinující mix, který se dnes bere jako samozřejmost, ale kdysi v něm šlo o to, aby se ctili i bohové, i planety.
STŘEDA PATŘÍ WEDNESDAY
Wednesday. Seriál, který zvládne bavit i dospělé i děti
Seriál Wednesday od Tima Burtona zaujal generace. Jenna Ortega jako Wednesday Addams, gotická estetika a druhá série na Netflixu potvrzují jeho úspěch.
Slované a počítání
Slované šli na věc pragmaticky. Místo bohů vzali čísla. Proto v ruštině najdeme vtornik, tedy druhý, četverg, čtvrtý, nebo pjatnica, pátý. Podobně v polštině wtorek, czwartek, piątek. Čeština tenhle systém částečně převzala, jen ho zkombinovala s vlastními svátky a významy.
Východní inspirace
V Číně nebo Japonsku se zase mluvilo o sedmi světlech. Slunci, Měsíci a pěti planetách viditelných pouhým okem. Každý den měl svého kosmického patrona. Podobně jako v Římě, ale s jiným kulturním příběhem.
Čas jako jazykový park
Týden je tak trochu jazykový archeologický park. Stačí vyslovit pondělí, pátek nebo Sunday a už stojíme mezi římskými bohy, severskými válečníky, slovanskými čísly i čínskými planetami. Všechno se to potkává v našich diářích a kalendářích jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. A možná právě proto se o něčem tak obyčejném dá říct, že je krásně podivné.
