Rodinná dovolená v salónním coupé

První zastávka Drážďany. Město nákupů, jež není třeba představovat. Naproti nádraží je Decathlon. Pokud máte čas při čekání na přestup (jako my) a zapomenete pár důležitých věcí (jako my sluneční brýle), tak neváhejte a vydejte se tam.

Následuje nejdelší vlaková jízda dne. Čtyři a půl hodiny z Drážďan do Frankfurtu. V sobotu jsem čekal že ICE vlak bude prázdnější (protože jízdenka za 9 eur se na rychlíky nevztahuje), ale opak byl pravdou. Prázdných míst málo, 4 vedle sebe žádné. A protože jsem žádné místenky neměl, jelikož nebyly povinné a chtěl jsem za ně ušetřit 32 eur, vypadalo to, že si sedneme na kufr nebo do jídelního vozu.

Naštěstí jsme objevili prázdné dětské kupé. Naprostý ráj. V polovině sice přistoupila rodinka, která nám vysvětlila, že tam má rezervaci a že bychom tam asi sedět neměli, ale nakonec jsme se tam nějak vešli (my na dvou sedačkách a kufru). V kombinaci s návštěvou jídelního vozu ve stejném vagonu nakonec naprostá pohoda.

První překvapení. Naše TGV je dvoupodlažní. Sedíme dole, na konci, a máme štěstí, zase stoleček. Wi-Fi zdarma a po připojení k ní jsme nalézáme palubní portál s filmy a hudbu zdarma, jako v letadle.

Děti pořád čekají na tu velkou rychlost, ale první polovinu tříhodinové cesty jedeme v Německu, kde to strojvůdce pustí maximálně na 220. To se změní ve Francii. Jediná zastávka je Strasbourg a potom přímo do Paříže. 

Konečně je vidět co to je rychlovlak. Když člověk jede vedle dálnice, přijde mu, že auta stojí.