Libor Podmol. Ponožky na Dakaru nehrotím, beru jenom čtvery
Dakar patří k nejtěžším závodům na planetě. Nejen kvůli náročnosti terénu, ale také kvůli tomu, že závodník po dojetí etapy nejde na hotel, kde si dá sprchu a něco dobrého na zub, ale jen zaleze do spacáku. A v nepříliš komfortních podmínkách a brzy ráno musí být na nohou připravený do další etapy. Jak to zvládá Libor Podmol, jeden z největších sympaťáků na motorce?
DATUM: 26. 10. 2021 |TEXT: JIŘÍ ROTH | FOTO: ARCHIV LIBORA PODMOLA | 2 MINUT ČTENÍ
|
Když jsem sledoval tvář Libora Podmola pravidelně referujícího z letošního Dakaru na sociálních sítích, pozoroval jsem, jak se na ní s každým dnem zračí zvyšující se únava. A když se vrátil po úspěšném dokončení do Čech a my jsme se po dvou týdnech sešli na pokec, byl pořád ještě unavený. Jaké byly podmínky pro malý Liborův tým, který se Dakaru zúčastnil, a jak bydlel sám Libor Podmol? |
Posádka
Podmol Dakar Tým tvořila pětičlenná posádka, která se vměstnala do té nejmenší verze modelu Mercedes-Benz Sprinter. Kromě Libora v ní byl mechanik Petr Vésa Vesecký, potom Petr Bábek alias Chicken, který byl hlavním sponzorem týmu a během závodů pomáhal se vším, co bylo třeba, dále Vladimír Hejný Hejňas, rovněž zdatný pomocník ve všem včetně motorky, a konečně Ládis Zeman, kameraman a režisér budoucího filmu Cesta je cíl.
S filmem Cesta je cíl letos v létě objížděli Libor Podmol a Ládis Zeman v rámci své road show celou republiku.
Spaní
Přímo v autě spal jediný muž – Libor. Měl tam rozkládací lehátko, spacák a dostatečné pohodlí, aby si v rámci možností odpočal na další etapu. Ostatní spali venku ve velkém stanu o ploše tři krát šest metrů postaveném u dodávky. „V tom stanu měli kluci rozkládací lehátka a byly tam i všechny naše věci.
Fungovalo to tak, že já jsem ráno odjel, kluci všechno sbalili, naházeli do auta, přesunuli se do nocležiště další etapy, tam postavili stan, přemístili tam všechna zavazadla z dodávky a připravili mi ložnici na noc, kde jsem měl svůj klídeček,“ popisuje Libor Podmol.
Další článek
Gastro
O stravu je na Dakaru postaráno přímo od organizátorů ve velké mobilní jídelně. Tam byly od rána do večera zajištěny nejen tři hlavní chody – snídaně, oběd a večeře –, ale také svačiny mezitím. A protože se tam stravovalo dva a půl tisíce lidí a personál se všemožně snažil zmírnit utrpení posádek tanečky a srandičkami, panovala tam velice přátelská atmosféra.
Každodenní boj
Mobilní bydlení ve stanu a dodávce ovšem přinášelo i svá úskalí. „Protože se všechno pořád vyndavalo a zandavalo, tak se každou chvíli něco ztrácelo a jeden z každodenních zásadních strugglů bylo najít ty moje jídla, mastičky a tak, ale nějak jsme to zvládali,“ vzpomíná dnes už s úsměvem Libor Podmol.
Čtrnáctery trenky
Opatrně jsem se ho ptal i na hygienu, ale Libora jsem nezaskočil: „Každej den jsem si bral nový trenky, měl jsem jich s sebou čtrnáct, takže jsem si nemusel prát. Ponožky jsem vystřídal asi čtvery, ty jsem nijak nehrotil.“
Veškerá údržba motorky se odehrávala ve stejném stanu, v němž posádka Podmol Dakar Teamu bydlela.
„Ono, když se opravuje přes noc motorka, tak stejně není čas na spaní, takže nebylo co řešit. A tím, že byl Libor schovaný v dodávce, mohl se vyspat bez rušení“, dodal Petr Vesecký.
další
