Jaké je být 3 dny sama v naprosté tmě?

Rozhovor o pocitech

Naše autorka Kristýna Nešporová v rozhovoru popsala své intenzivní pocity a prožitky, které měla během třídenního pobytu ve tmě v centru Brdské slunce.

TEXT: VROOMAGAZINE | FOTO: KRISTÝNA NEŠPOROVÁ | DATUM: 11.04.2023 | 3 MINUTY ČTENÍ

O pobytu ve tmě jsme také psali v našem článku o transformačním cestování, kde se dozvíte více o terapii tmou. Naleznete tam také několik tipů na centra v České republice a 2 krátké rozhovory s provozovateli centra Brdské slunce a s Kateřinou, která jako první v Brdském Slunci vstoupila do tmy.

Rozhovor s Kristýnou Nešporovou o pocitech a prožitcích, které měla během dobrovolného pobytu v naprosté tmě v centru Brdské slunce.

Proč jsi šla do tmy?

Přemýšlela jsem nad tím několik let. Hned, jak jsem se o této možnosti dozvěděla, tak jsem vnitřně cítila, že je to něco, co chci absolvovat. Jedním z důvodů bylo, že jsem chtěla překonat svůj strach ze tmy. Obecně na stránkách pobytů ve tmě lidem se strachem ze tmy tento postup nedoporučují, ale já měla silnou víru, že to zvládnu. Druhou výzvou bylo potkat se sama se sebou a být jen se svými myšlenkami a pocity, čehož se lidé většinou dost bojí, takže to byla také celkem výzva.

Dá se na to nějak připravit?

Ano i ne. Prožitky každého jsou naprosto individuální. Někdo může mít i audiovizuální vjemy, jiného se třeba snaží vlastní ego vyhnat ven bolestí zad nebo zvracením. Mně pomohla právě informovanost o tom, že se takové věci dějí a byla jsem tedy připravená nenechat se tím rozhodit. Zároveň jsem před pobytem navštívila psycholožku, která mi poradila, jak zvládat případnou paniku ze tmy nebo psychosomatickou reakci těla. Když potom přišel byť jen náznak takové situace, uměla jsem se úplně uklidnit a své pocity jen z nadhledu sledovat.

Jak dlouho jsi tam byla?

Většina pobytů je na sedm nocí. Pro mě to bylo na začátek nepředstavitelně dlouho. I proto jsem si vybrala pobyt v zařízení Brdské slunce, kde nabízí i pobyt na tři noci. Musím říct, že to mi dost pomohlo udělat první krok. K týdennímu pobytu bych se asi nerozhoupala, a to jak kvůli délce samotné, tak kvůli ceně. Když existovala možnost, že uteču už po prvním dni, nechtělo se mi platit částku jako za zahraniční dovolenou bez možnosti vrácení peněz za zkrácení pobytu.

Byla tam celou dobu absolutní tma?

Ano, celou dobu je člověk v úplné tmě, kdy nevidíte ani ruku, kterou si dáte těsně před oči. Orientace byla však překvapivě snadná. Kamkoliv jsem se vydala, šla jsem vždy do pravého úhlu. Takto jsem vždy všechno hned našla. Po chvíli jsem se orientovala tak dobře, že jsem s úplnou jistotou ze stolku vedle postele zvedla i hrnek s horkým čajem.

Dalo se rozsvítit?

Sama jsem si vyhodila pojistky a byla možnost si je kdykoliv zase nahodit, pokud by bylo třeba. To mi dodávalo pocit bezpečí a zároveň byla výzva nepodlehnout.

Bylo zamčeno?

Ano, zamčeno bylo zvenčí, ale věděla jsem, kde je uvnitř schovaný klíč, takže nebyl problém se případně dostat ven.

Měla jsi strach?

Největší strach jsem měla před samotným pobytem a byl to strach, že budu mít strach :-D. Nakonec jsem se po zhasnutí uklidnila a cítila jsem se tam spíš jako nějaká housenka, co se zakuklila a čeká, až se transformuje na motýla. Měla jsem pocit úplného bezpečí a klidu. Žádná práce, povinnosti, telefonáty. Prostě pohoda a klid na regeneraci.

Co jsi tam celou dobu dělala? Nenudila ses? Je těžké vydržet jen se svými myšlenkami?

Většinou jsem nedělala nic. Ostatně pobyt ve tmě je o zážitku minima podnětů. Asi dvakrát jsem si tak půl hodiny zahrála na ukulele a taky jsem si zkoušela potmě malovat. Byly tam k dispozici pastelky i papír. Většinu času jsem však rozjímala a meditovala. Být se svými myšlenkami bylo krásné a nenudila jsem se ani chvíli.

Po druhé noci mě na chvíli rozptýlil i „průvodce“ pobytem ve tmě. Ten se vás zeptá, zda chcete něco sdílet a pokud ano, tak si s ním můžete chvíli povídat, na něco se zeptat. Vše samozřejmě potmě. Je to takový záchytný bod i pro lidi, kteří by potřebovali nějakou psychickou podporu. Od druhé noci se tam objeví každý den a máte možnost sdílení přijmout nebo odmítnout.

Zažila jsi tam něco převratného?

Měla jsem čas projít si vztahy se všemi lidmi, na které jsem si vzpomněla. Byly to desítky, možná i stovky lidí. Měla jsem potřebu všem poslat láskyplnou myšlenku a postupně mě to začalo tak zahřívat, že jsem musela ztlumit topení a svléct si oblečení. Byl to zvláštní hřejivý a naplňující pocit, který trval i několik hodin. Taky jsem si tam odtruchlila zranění z partnerských vztahů a pěkně jsem si spontánně poplakala, což by se mi asi normálně nepodařilo.

Co jsi tam jedla?

Jídlo je servírováno jednou denně a je zanecháno v předsíňce, abyste se nedostali do kontaktu se světlem. Jedno jídlo je teplé a je tedy v termosce, zbytek je ponechán v chladícím boxu a můžete si pro něj tedy přijít kdykoliv. Jelikož nevidíte, je docela sranda něco si vybrat a potom zjišťovat, co to je. Všechno očichat, ohmatat, ochutnat. Je tam také termoska s horkým čajem, kterou stačí na vrchu zmáčknout a načepovat si čaj. Je to tedy poměrně bezpečné i ve tmě.

Jídlo vám donesou pokaždé v jinou dobu, abyste neměli pojem o čase. Absence času taky působí, že jíte, když máte hlad a ne v době snídaně nebo oběda. Může to být i třeba ve dvě ráno. Mnohem víc začnete cítit své tělo.

Šla bys znovu?

Ještě nevím. Šla jsem, protože jsem cítila tu potřebu a měla jsem určitý záměr. Pokud se to bude opakovat, ráda se do tmy opět ponořím.

Šla bys na delší dobu než tři noci?

Určitě by to bylo zajímavé. Čím déle ve tmě jste, tím zajímavější zážitky vás mohou čekat. Maximum je myslím 49 dní, avšak to by nebylo pro mě. Myslím, že týden by bylo mé maximum.

Spala jsi hodně?

Říká se, že první tři dny lidé ve tmě hodně spí. Já jsem myslím spala tak zhruba stejně jako normálně.

Jaké bylo zase vidět světlo?

Vyjít ze tmy jsem měla na nedělní východ slunce. Dostala jsem smluvený signál a slyšela odemčení dveří a dostala jsem instrukce otevírat dveře pomalu, pouštět postupně světlo dovnitř a tak 20 minut si zvykat. Instrukce jsem dodržela, a tak vše proběhlo v pořádku. I tak se mi však trošku motal svět. Východ slunce byl však hezčí, než kdykoliv jindy.

Jaký byl návrat do reality?

Tak trochu zvláštní. Doporučila bych vzít si ještě potom další den nebo dva volno. Když jsem vyšla ze tmy, tak jsme tak po dvou hodinách jeli nakoupit. Sedli jsme do auta a jak se začala krajina kolem nás rychle míhat, začalo se mi dělat špatně. Tělo asi nebylo zvyklé zpracovávat tak rychle vizuální vjemy. Naštěstí jsem neřídila a každému bych doporučila v den opuštění tmy neřídit. 

Vím, že si lidé mnohdy připadají hrdinsky, ale slyšela jsem i o slečně, co nedodržela dvacetiminutovou lhůtu a vyšla ze tmy ihned ven a potom strávila další dvě hodiny objímáním záchodové mísy. Nestojí to za to. Taky mi první den vadila televize, počítač, telefon a hlasitá hudba.