Transformační cesty za sebepoznáním

Jak vypadá čas strávený ve tmě

Jednoduše zařízená místnost a koupelna s toaletou. Jídlo je podáváno tak, aby nedošlo k narušení pobytu. Většinou jde o oddělenou místnost, kde si jídlo můžete vyzvednout a je podáváno v různou denní dobu, abyste neměli pojem o čase a nemohli podle něj řídit své zvyky. Spíte, když jste unavení, jíte, když máte hlad.

V některých zařízeních můžete kromě relaxace i cvičit, poslouchat hudbu nebo hrát na bubínek, ale je dobré mít na paměti, že čím méně máte podnětů, tím lépe uslyšíte svůj vnitřní hlas.

Můžete zažít zklidnění, ale i intenzivní audiovizuální zážitky nebo velmi živé sny a prožívat emoce od absolutního klidu až po strach. Kvůli různorodosti emocí a prožitků, které se mohou objevit, je k dispozici „průvodce“ či terapeut.

Jak vznikla myšlenka pobytů ve tmě

Mnohé kultury světa od Asie až po Ameriku používaly čas strávený v odloučení a ve tmě jako prostředek k hledání vize nebo sebepoznání. Terapeutické účinky takových praktik byly známé již ve starověkém Egyptě či Římě.

V tibetském budhismu se tato praktika zachovala dodnes jako meditační rituál zvaný Yangtik, při němž se meditující v úplné tmě po dobu 49 dní připravuje na stav, který prožívá duše po smrti těla před dalším znovuzrozením.

Více o sebepoznání

V himalájské tradici je pobyt ve tmě přísně střežený rituál vhodný pouze pro pokročilé praktikující, který lze provádět pouze pod vhodným duchovním vedením.

Evropě představil myšlenku pobytů ve tmě německý psycholog a etnolog Holger Kalweit, který sám během svých cest po Nepálu absolvoval pobyt ve tmě, který na něj velmi zapůsobil. Tuto metodu nazval „die dunkelterapie“ neboli terapie tmou.

Starodávný rituál po Česku

V České republice se fenomén pobytů ve tmě rozšířil asi nejvíc v celé Evropě. Center poskytujících tento typ pobytu existují po celé republice desítky, přičemž termíny bývají často beznadějně obsazené i několik měsíců předem.

Někde si můžete vybrat z několika možných variant ubytování a doplňkových služeb, jinde je k dispozici jedna malá opuštěná chatička u lesa a studená sprcha. Cena se pohybuje kolem 1 500 korun za den a optimální délka pobytu je sedm dní.

Na kolik dní jsi šla do tmy a proč?

Na čtyři dny. Bylo to nejdelší volno, které jsem našla v naplněném diáři. Jinak bych šla asi na týden. Potřebovala jsem být chvíli sama se sebou bez vnějších vlivů.

Jak jsi vnímala čas?

Podle zvuků z venku jsem trochu vnímala klid noci a ruch dne.

Máte chuť se otužovat?

Šla jsi do tmy s určitým záměrem?

Odpočinout si od vnějšího světa a víc se sblížit s tím vnitřním.

Podařilo se ti najít odpovědi, které jsi hledala?

Podařilo se mi být chvíli sama se sebou.

Bylo ti někdy nepříjemně?

V jednu dobu mi tam bylo velmi fyzicky špatně. Bolela mě záda, břicho, zvracela jsem.

Co ti to přineslo do dalšího života?

Zase o kousek větší uzemnění a sebevědomí.

Jak se ti orientovalo?

V pohodě. Ráda chodím po tmě i v běžném světě. Ráda nechávám odpočívat náš nejpoužívanější smysl a zapojuji ty ostatní.

Co bylo nejobtížnější?

Poradit si se silnou bolestí zad.

Jaký byl tvůj nejhezčí zážitek/pocit?

Bylo fajn si uvědomit, že se můžu řídit vlastními pocity bez nutnosti kontroly, zda se to zrovna hodí. Spát, když jsem unavená, jíst, když jsem hladová, cvičit, když mám chuť se rozhýbat. Bez ohledu na to, zda je den či noc, čas oběda atd.

Přála by sis jít znovu do tmy?

Asi ještě někdy půjdu. Mám pocit, že mi tma má ještě co říct. Předpokládám, že to budou zase úplně nové prožitky.

Jak jsi trávila většinu doby?

Spala jsem, naslouchala, psala knížku, cvičila.

Jak vás napadla myšlenka věnovat se pobytům ve tmě?

Milan: „Centrum Brdské slunce již existovalo a vedla ho má žena Kamila . Dostal jsem od ní poukaz, na kterém stálo jen „Až budeš chtít, běž do tmy“. Trvalo mi to asi rok než jsem se odhodlal a našel jsem si u Sázavy malou zatemněnou maringotku, kde jsem strávil své první tři dny ve tmě. Na delší dobu by mě ani nepustili z práce. 

Ty tři dny mi moc pomohly a nastartovaly změny v mém životě. Do roka a do dne jsem opustil práci výrobního ředitele ve velké společnosti. Dva měsíce jsem byl doma a v podstatě jen spal. Přemýšlel jsem, co dělat dál. Jednoho dne mi po probuzení přišla myšlenka, že mi tma zachránila život a možná i vztah a napadlo mě, že by bylo hezké, kdyby tuto možnost měli i ostatní. To je zároveň i důvod, proč oproti jiným zařízením poskytujeme i třídenní pobyty. Podle nás totiž mají smysl.“

Dal by se nějak shrnout proces, kterým člověk ve tmě prochází?

Kamila: „Jelikož se různí důvody, kvůli kterým lidé přicházejí, liší se i jejich prožitky. Někdo přijde jen tak ze zvědavosti, někdo kvůli klidu a jiní hledají odpovědi na různé osobní otázky. Během prvních pár dnů však většina lidí prochází podobnými fázemi.“

Milan: „Nejprve tělo vypne a člověk spí, je stále v posteli. Začíná se vyplavovat melatonin. Zhruba druhý den se přihlásí ego a tomu se v prostředí bez podnětů nelíbí. Snaží se člověka dostat ven. Někdy se to může projevovat až fyzickou bolestí, nevolností atd. Pokud to člověk překoná, tak ego ustoupí a začíná teprve to, proč do tmy lidi chodí.“

„Člověk se napojí na své nitro a může to prožívat opravdu různě. Třeba naposledy, když jsem byl ve tmě, se mi sesypala stěna a viděl jsem všude kolem hvězdy.“

Jaká je strava účastníků?

Kamila: „Jedno teplé jídlo denně v termoboxu a termoska se dvěma litry bylinkového čaje, plus ovoce, zelenina, pomazánky. Strava je vegetariánská a rádi využíváme sezónních potravin. I zarytí „masožrouti“ si chválí naše zeleninové rizoto, dýňovou polévku, indickou omáčku nebo špaldové palačinky.

Další 

ČLÁNKY