Operace Skadarmaran

CESTOVÁNÍ>DOBRODRUŽSTVÍ

Další triumf českého inženýrství, aneb přes jezero Skadar na katamaránech vlastní výroby.

TEXT: JAN BIGGLES HANZLÍK | FOTO: PETR "ŠÍŠA" ŠILHÁNEK | 2. ČERVNA 2022 | 3 MINUTY ČTENÍ

VIRPAZAR, pobřeží Skadarského jezera. Kapitán Šíša sestupuje ke břehu s jedním z trámů. Musí se na chvíli zastavit, neboť dav zvědavců mezitím zhoustl. Když si zjedná průchod, pokládá dřevo k ostatním a vrací se k autu.

Sehraná dvojice truhlářů-konstruktérů Had-Lišák mezitím sestavuje první katamarán a jednotlivé díly srovnává s Hadovým nákresem, jenž vznikl ještě v Praze. Vše dosud existovalo jen v prototypu odzkoušeném na Vltavě v pražských Holešovicích, ještě dnes se ale ukáže, zda je jejich konstrukce schopná plavby i ve volné přírodě a ztížených povětrnostních podmínkách.

Místní na to uzavírají sázky, většina věří, že půjdeme ke dnu.

Myšlenka je to jednoduchá: dvě gumové kánoe Baraka, české výroby, mezi nimi jakési dřevěné „háčko“, pár šroubů, jistící lana a vzadu překližkové „zrcadlo“ na motor.

Odpoledne máme hotovo a na březích jezera není k hnutí. Sezóna je dávno pryč, místní vítají každé rozptýlení. Ani nám diváci nevadí, expediční cestování vnímáme jako ideální diplomacii. Právě teď tu posilujeme mýtus o zlatých českých ručičkách. Nebo ne? To ukáží příští minuty.

Článek od stejného autora

Na obrázku to vypadá skvěle. Ve skutečnosti taky. Otázka zní, zda se to celé po spuštění na vodu nerozpadne.

Po spuštění na vodu katamarán pluje. Dokonce i když je osazen motorem. Teď ještě motor nahodit a provést zkušební plavbu. Je to tu. Loď vyplouvá, mizí za zatáčkou a… za chvíli se vrací. Funguje to! I když. Při houpání na vlnách se jistící šrouby nebezpečně otírají o gumové válce lodí. Celá konstrukce se trochu vlní, ale utěšujeme se tím, že se vlní i dálniční mosty. Třecí plochy každopádně ošetřujeme „gafou“.

V zásadě nám tedy hrozí jen to, že se loď rozpadne uprostřed jezera nebo že vybuchne její nafouklá gumová část. Nic, co bychom už dřív neriskovali.

Za jásotu přihlížejících vyplouváme z přístavu a pouštíme se na otevřenou vodu. Opatrnost se pozvolna mění v euforii. Cítíme se jako skuteční exploreři. Na neznámém území v plavidle vlastní výroby objevujeme nespoutanou krásu Skadaru. Lodní deník o tom říká: „Jezero a kanály uprostřed rozeklaných hor připomínají ta nejlepší díla vzniklá společnou rukou soudruhů filmařů z Jugoslávie a NDR s Gojko Mitičem v hlavní roli. Všechny systémy drží, motory běží…“

Kdyby byly ryby...

První noc spíme na střechách opuštěných domků u břehu jezera. Rybářská sekce celý den slibuje ryby, takže výsledkem je, že večeříme těstoviny. Ráno ale přicházejí skuteční rybáři a najednou máme masa dostatek, a ještě nás nasměrují na místní palírnu rakije. Návštěva domácí palírny samozřejmě mění dopolední program, ale nakonec se i s čutorou plnou ještě horké rakije vydáváme na další plavbu.

Od pětikoňových motorů nelze čekat zázraky, navíc se ukazuje, že z gumových kánoí, dřeva a překližky opravdu speedboat neuděláte. My ale nikam nespěcháme, kocháme se neuvěřitelnou krásou přírody, navzdory říjnovému slunci se opalujeme a koupeme. Stavíme jen u hospod a večer na místech vhodných k táboření. Jedinou starostí je tak vyhnat zmije z vyhlédnutého tábořiště a nasekat dost dříví na oheň. Místo slibovaných ryb (ty darované jsme snědli k snídani) večeříme čočku.

Cestou nás potká jen jedna individuální a jedna kolektivní katastrofa.

Ta první se týká autora tohoto textu: hned první noc mě v penzionu Irski Pub pokousaly štěnice, takže v následujících dnech vypadám, jako by o mě kamarádi típali cigarety. Kolektivní katastrofa se udála na širé vodě. Strážce plné čutory Šimpy ji váže na lanko, aby schladil horkou rakiji. Lanko nevydrželo a památeční čutora z blešáku Suchij most v Tbilisi mizí i s nákladem v hlubinách jezera. Naše slzy jsou nefalšované.

Vše ostatní je krásné a doslova zalité sluncem. Naše expedice byla kombinovaná: na kánoích jsme spluli nádhernou řeku Morača, pak jsme se přemístili na Skadar a tam z kánoí sestavili katamarány. Obojí proběhlo přesně podle plánu. Na Skadaru jsme strávili čtyři noci. Prozkoumali jsme jeho slepá ramena, kanály i rozlehlou vodní plochu.

Skadarské jezero je opravdu krásné místo k návštěvě. V sezóně vás tu samozřejmě povozí turistické lodě, nic se ale nevyrovná vlastní lodi. Koupíte si rybářský lístek, místní rakiji a benzín a nebude vám chybět už vůbec nic. 

A ještě zanecháte skvělý dojem díky triumfu českého inženýrství!

Skadar je nádherným kusem přírody obydleným pětačtyřiceti druhy ryb a na severu pelikány. Je navíc obklopeno řadou historických památek (zřícenina Žabljak, pevnost Lesendro, klášter na ostrově Peško…). Nic se ale nevyrovná přírodním scenériím kolem 370km2 velké vodní plochy.

DOPRAVA, ZÁSOBY A POVOLENÍ

Letecky do Podgorice a odtud místní dopravou, nebo autem z Čech, což je ale min. 2 dny jízdy. Vše k živobytí, stejně jako povolení k pobytu a rybářský lístek je možné získat na místě ve Virpazaru nebo v kterékoli z rybářských vesnic. Mimo sezónu je možné spát tu nadivoko, v sezóně to nejspíš bude o poznání složitější.