Na růžových perutích.Jak ze zbytečné přítěže udělat cestovatelskou chloubu
CESTOVÁNÍ>DOBRODRUŽSTVÍ
Auto už je narvané až po střechu, když přichází kamarád s originálním darem. Na cestu k moři je prý nutně potřebujeme. Tři růžové plastové plameňáky v životní velikosti na dřevěných tyčích. Tvrdím, že už se nevejdou. Mává rukou. Trocha násilí v kufru a ptáci jsou naloženi.
TEXT&FOTO: JAN BIGGLES HANZLÍK | 24. ČERVENCE 2022 | 1 MINUTA ČTENÍ
NEZMŮŽU se na protesty a raději rychle vyrážíme. Víme, že u tří plameňáků by nemuselo zůstat. Teď už dozadu nevidím vůbec nic, jen trčící zobáky nebo vypouklinu složených křídel. Skvělé. Nemůžu se dočkat, až budu potřebovat zezadu něco vyndat.
První tábořiště rozbíjíme v půl druhé ráno. Utahaný vytahuji ptáky a nazdařbůh je umisťuji kolem, hlavně aby nepřekáželi, až budu hledat stan.
Rozhodneme se udělat si z plameňáků trademark.
V každém kempu pečlivě volíme jejich umístění, bereme je na pláž a procházky, aranžujeme je do póz, zvědavcům trpělivě a teď už i pyšně vyprávíme příběh o danajském daru zlomyslného přítele.
Rázem jsme něco víc, budíme zájem, údiv, úsměv. Ten hlavně. Lidé se sami nabízejí, že nám pomohou se stanem a rozmístěním růžových krasavců. Obdivují je zblízka i zdálky, fotí se s nimi. My taky. A z každého místa posíláme kamarádovi fotku. Musíme už i odmítat nabídky na odkoupení.
Kdepak, naši ptáci jsou vzácní! A hlavně mají ještě další, vyšší účel. Naše cesta je totiž předsvatební a teď už víme, že nás plameňáci doprovodí až k oltáři. A tak se i stalo. Po obřadu končí naši exoti u jezírka beskydské chalupy. Ať si ornitologové u satelitních snímků lámou hlavu!
DALŠÍ
