Karavana. To nejsou jen velbloudi plahočící se pouštÍ

Původ slova „karavana“ – (z perského kârvân = skupina lidí, jejich zvířat, povozů a zboží, cestujících pouští po Silk Road), nás zavede daleko na východ, až k hranicím Perské říše na území dnešního Íránu. Doba 2.století, kdy byla Hedvábná stezka dálnicí zboží, byl obchod zdrojem obživy a zejména příjmů do státní kasy říší a území, kudy probíhala.

Obchod směřoval oběma směry, jak z Číny, tak z Evropy. Karavany obchodníků byly nedílnou součástí stezky. Často se jednalo o skupiny stovek až tisíce zvířat a lidí přemisťujících se v obou směrech. Míjely se látky, zvířata, porcelán, drahé kameny, sklo, otroci, datle i víno, ale i informace či technologie.

Pro lepší ochranu podél stezky zhruba v 30 km vzdálenostech, tedy 1denní cesty, vznikaly tzv. karavanseráje/kervansaraye, honosné hostince v oázách či městech, kde bylo relativně bezpečno, šlo načerpat síly, zotavit se po cestě, vyměnit informace a přepřáhnout zvěř.

Některé se dochovaly dodnes. Tyto starobylé stavby s ochrannou zdí si můžeme nejen prohlédnout, ale v některých lze i přenocovat. Nejznámější nalezneme v Ázerbájdžánu v Yuxari nebo můžeme obdivovat Sultanhani v turecké Anatólii nebo prozkoumat některou ze 600, které se dodnes dochovaly. Perské stavby čekají na zápis do UNESCO World Heritage.

Pro přepravu se nejčastěji vydržovali jednohrbí či dvouhrbí velbloudi, osli a na území dnešního Ruska koně jakutští a psi. V Tibetu vévodili karavanám jaci, vysoko v horách kozy a ovce. Ty se dostaly i přes nejvyšší průsmyk Meadové sedlo (Meade's Col, 7,138 m) používaný pro karavany – pod horou Abi Gamin s vrcholem 7355m n.m.

Moderní pojetí slova karavana lépe vystihuje „konvoj“. Pro milovníky bezmotorového domu na kolečkách stačí ubrat „a“ a přesně vědí, co si představit.

Karavan jako obydlí je tedy dozajista odvozen od slova karavana, a i když je jeho využití dnes spíše rekreační než obchodní, způsob, jakým s ním cestujeme je stále stejný. Pouze ho nyní místo velbloudů a jaků tahají hlavně koně.