Delta Dunaje. Dobrodružství víc, než jsme doufali
DOBRODRUŽSTVÍ
Nemáme zkušenosti, nemáme vybavení, nemáme ponětí, do čeho jdeme. Chceme ale vidět místo, kde se Dunaj vlévá do Černého moře, deltu Dunaje. Tak prostě naložíme lodě a vyrážíme do Rumunska.
TEXT: JAN BIGGLES HANZLÍK | 23. KVĚTNA 2022 | 4 MINUTY ČTENÍ
Síť a mačeta. První noc na deltě.
Padá večer. Podcenili jsme to. Za chvíli se setmí a my nemáme kde tábořit. Všude jen voda a rákos, a když jím proplujeme, scenérie se opakuje. Nikde ani kousek suché země. V dálce spatříme člun a na něm dva rybáře. Na plný plyn k nim zamíříme, snad nám poradí. Jeden z mužů se vztyčí v lodi a energicky mává vlevo. Ukazuje snad skrytou pevninu?
Zamíříme naznačeným směrem a v tom motor zakucká a loď sebou cukne. Zíráme pod záď. Do propeleru je namotaná síť. To už k nám na plný plyn míří i rybáři. Když je muž na přídi deset metrů od nás, slyšíme jeho vzteklý řev. A vidíme, jak zvedá mačetu připravený k útoku. Kormidelník bravurně přirazí k našemu boku a muž máchne. Nezmůžeme se na slovo.
Ze tmy se ozývá hluk motorů. Za chvíli jsme obklopeni mohutnými chlapy. V jejich čele poznáváme muže s mačetou.
Místo ní teď naštěstí drží síť. Zle potrhanou, jak nám názorně předvádí. Pak ukáže dozadu a vedle nohy mu přistane ukradený batoh. Cenu za zničený majetek nakonec usmlouváme na 300 euro, polovinu našeho rozpočtu. První noc na deltě začíná.
Ne. Jet na deltu není nebezpečné. Stačí vědět, že klacek s petkou nebo igeliťákem značí síť pod vodou. Poznáme-li značky, už se nic nemůže stát. To ale bohužel neplatí pro obstarožní motor Volvo Penta, jemuž se navíjení startovací šňůry rozbije pár hodin po vyplutí. Při každém pokusu nastartovat musíme odklopit kryt, ručně navinout lanko a doufat, že motor chytne na první dobrou. Většinou chytne na pátou dobrou.
Naštěstí mají ostatní spolehlivé „japonce“, a tak nás sem tam berou do vleku. Motor je navíc zoufale bez výkonu, zato je slyšet nejspíš až k Černému moři, našemu cíli.
Ztraceni v deltě
V Praze nad mapou to vypadalo snadně. Tohle jezero přeplujeme, řízneme to tímhle průlivem, proplazíme se skrz kanály… za pár dní jsme zkrátka u moře. Realita nás vítá hned na úvod. Rozloha vody je nesmírná, pro Čecha rozhodně. Navigace je navíc obtížná. Delta je živý organismus měnící se dle stavu vody, křižovaná plujícími ostrovy rákosu, plná slepých ramen a neprůjezdných kanálů. Mapa není návodem, spíš nápovědou.
Přesvědčíme se o tom hned následující den. Vyrážíme rychle a brzy se ztrácíme v labyrintu vodních cest. Nazdařbůh volíme jednu z nich. Po několika zákrutách se vodní kanál zužuje a za další zatáčkou náhle končí mohutnou hradbou rákosu. Zdá se, že není cesty vpřed a otočit se s člunem není kde.
Související článek
Delta Dunaje. Příručka návštěvníka
Delta Dunaje. Místo, kde se Dunaj rozlévá do plochy asi 3 500 km čtverečních, aby se následně vlil do Černého moře. Je to nádherné, nicméně pro život značně náročné místo. Obrovská vodní plocha, minimum souše, spousta potíží a málo civilizace. Pravé místo pro dobrodruhy. Připravené dobrodruhy.
Jsme ztraceni. Náhle se pár metrů před námi ozývá řev motoru mnohem silnějšího, než máme my. Rákosí se pozvolna rozestupuje a odhaluje příď štíhlého člunu, který si razí cestu vpřed a vzápětí se kolem nás prosmýkne. Na údiv není čas, nová cesta se rychle uzavírá, rákos se vrací na své místo. Na plný plyn na poslední chvíli vrážíme do zmenšujícího se průplavu.
Poslední posádka už musí rákos odstrkovat pádly, jinak by v něm zůstala uvězněna.
Učíme se rychle.
Napříště posíláme napřed průzkum, pádla vždy po ruce, nikam se neženeme. Po pár dnech střídají idylu zarostlých mokřadů široká betonová koryta, která tu po sobě zanechal Ceaușescu. Je to přímá cesta k moři, tu ale nechceme. Jedeme oklikou, menšími cestami, problémům a nepohodlí navzdory.
Naše potřeby jsou zcela bazální. Nachytat ryby, najít souš, sesbírat dříví, rozdělat oheň, ugrilovat ryby, vysušit mokré vybavení, vyspat se. Den po dni. Je to skvělé a očistné ve své dokonalé jednoduchosti.
Pomalu se blížíme k moři. Tady už realitu ovlivňuje příliv a odliv. Než na to přijdeme, málem se rozbijeme o nízký můstek na vysoké vodě. Pokračujeme s odlivem a pro změnu uvízneme v písečném kanále. Než voda vystoupá, vydáváme se na průzkum. Lezeme na břeh kanálu a… zjišťujeme, že jsme u cíle. Pár set metrů od nás bouří Černé moře. Pokračovat není kam, nezbývá než se vydat zpět. Všichni se ale shodneme, že se na deltu musíme vrátit. Další takové místo bychom totiž hledali jen těžko.
další
