Budete cítit radost!  

LIFESTYLE

S Davidem Venclem o pocitu chladu, komfortní zóně, připravené hlavě, smrtelném nebezpečí a o tom, že by si rád vyzkoušel waterboarding na vlastní osobě.  

TEXT: JAN BIGGLES HANZLÍK | FOTO: DAVID VENCL | DATUM: 9. 11. 2022 | 3 MINUTY ČTENÍ

Kdy ti naposledy byla zima? 

Dneska…  

Takže i otužilec a člověk trénovaný pociťuje chlad? 

Samozřejmě! Je to jako skok do výšky a otázka: kdy profík naposledy shodil laťku? I profíkovi občas spadne, jen musí skákat dvě stě čtyřicet, kdežto amatér ji shodí při sto dvaceti centimetrech. Já se při ponoru akorát vystavuju většímu chladu a po delší dobu, ale zimu pak pociťuju jako každý. 

Takže „fígl“ spočívá v tom, vlézt do vody smířený s tím, že to bude studit? 

Přístupů je několik. V tomhle já se třeba odlišuju od cesty, kterou razí Wim Hof. On tím, co dělá před ponorem, dostane organismus do stavu superhrdiny. Dýchání, který on provozuje, působí jako anestetikum, otupění. Takový člověk pak vleze do vody a necítí bolest. Já jdu jinou cestou. Před vstupem do vody dýchám tak, abych se zklidnil, srovnal mysl a dostal se do stavu, kdy tu bolest cítím, vnímám ji, ale nevadí mi.  

Což zní líp, protože se o nic neochuzuješ… 

Ano, a navíc to můžu použít v každodenním životě. Když mám nepříjemnou schůzku, tak se nemůžu dostat do stavu, že toho člověka nevnímám. Ten stres musím vnímat a musím ho umět zpracovat. Z mýho pohledu se tak stávám líp adaptovaný na běžný situace. A taky mám větší sebevědomí. Organismus vnímá, že jestliže zvládá stres spojený s ponorem, tak přece zvládne i jiný, běžný stres.  

Co jsi vlastně říkal na Wim Hofovo vystoupení na Colours of Ostrava? 

Já si myslím, že je to typický příklad někoho, kdo vypadl z reality. Tím myslím, že on tam nemluvil pro svoje přívržence, ale pro někoho, kdo se na něj přišel podívat a do tý doby o něm nic nevěděl.  

A myslím si, že to, co řekl, bylo vytržený z kontextu. Osmdesát procent lidí umírá na civilizační choroby a já tvrdím, že na civilizační chorobu neumřu, pokud budu sportovat, otužovat se, zdravě jíst a zachovám si klidnou mysl. A o tomhle on mluvil: že když začneme něco dělat sami se sebou, budou nemocnice prázdný.  

Bylo to jen zbytečně bulvarizovaný a vytržený z kontextu. Na druhou stranu, vpálit to lidem, který tě vidí poprvé v životě, je hloupost, protože to nepochopí, nevědí, jak to myslí.  

Mohlo by se vám líbit

Moderní lidstvo se zdá být dost rozmazlené, myslíš si, že záměrné vystavování sebe sama nepohodlí je cestou k lepšímu, naplněnějšímu životu? 

Jo… myslím si, že je to velmi dobrý doplněk tý definice. My se snažíme být neustále ve středu komfortní zóny. Když je venku zima, okamžitě si něco bereme na sebe, když v létě vlezeme do auta, okamžitě si zapínáme klimatizaci. A protože je moderní z komfortní zóny vystupovat, tak jdeme třikrát týdně do posilovny a tam si dáme do těla.  

Ale mnohem efektivnější je, když z komfortní zóny vystoupím jen kousek, ale pravidelně a relativně často. Můj organismus je pak dostatečně adaptovaný, zóna komfortu je dostatečně široká a já nejsem stresovaný, když je venku deset stupňů a jdu jenom v tričku. Tím pádem se rozšiřuje i škála možných zážitků, nemám limity. Limity jsou jenom v hlavě! Často máme strach dřív, než dojdeme na hranu. Když třeba jdeme běhat a už nemůžeme, tak jsme ve skutečnosti ve třetině svých sil…     

Takže mozek nám něco doporučí, varuje nás a my se s ním vlastně musíme prát, aby nás pustil, nechal být… Ty sis tudíž musel svůj mozek „upgradovat“? 

Určitě. Když jsem plaval osmdesát metrů pod ledem, byl jsem vlastně ve smrtelným prostředí: pod ledem, v zimě a na nádech. Je to smrtelný prostředí a já to vím, jen si ty stresy musím zpracovat tak, abych necítil strach, abych měl plán bé. Takže mám tým a únikovou cestu a všechno to zvládneme udělat tak rychle, aby mě to neohrozilo na životě.  

Je i mediální ohlas spojený s mírou rizika, které podstupuješ? 

Jasně! Když děláme rekord, tak je pro mě úplně nejlepší, aby si veřejnost myslela, že u toho můžu umřít. To láká! Lidi nezaujme, když si půjdu v letním odpoledni cvrnkat kuličky. Moje potápění je přitom bezpečnější než přecházet silnici s kapucí, sluchátky a mimo přechod. Ale já to musím prodat. 

Známý je příběh pekaře z Titanicu, který přežil hodiny v ledové vodě, protože měl suchou hlavu a byl úplně opilý. Je tohle řešení pro pobyt v ledové vodě? 

Není! Alkohol u něj měl zřejmě ten efekt, že zůstal v klidu, nepanikařil, což je jeden z největších benefitů. Jinak mu alkohol spíš uškodil, protože z něj rychleji utíkalo teplo. Nepijte! Pokud se jdete otužovat, tak nepít alkohol! Ten rozšiřuje cévy a vede k rychlejšímu odvádění tepla z těla!  

Moto recenze

Je spousta důkazů, jak nám otužování prospívá fyzicky, ale dají se popsat i mentální výhody? 

Je to propojený. Otužování posiluje kardiovaskulární a nervový systém a hormonální systém. Všechno, co se děje v našem těle, je stejně řízeno hormony. Takže se ti srovnají, uzdraví žlázy, které vyplavují hormony a díky tomu jsi klidnější, protože chemie v tvém těle je zdravá.  

Taky jsem se dočetl, že pobyt ledové vodě může pomoci na bolesti zad. Jak? 

Zrychlí se ti látková výměna, lépe proudí krev a lymfa. Když pak vylezeš z vody, začne se tělo extrémně zahřívat, svaly, které do té doby byly zaťaté, se ti zahřejí a uvolní. Je to vlastně jako masáž. Taky se ti posílí vnitřní svaly… A v tu chvíli to může pomoct i na záda. Nehledě na to, že to může pomoct i jako anestetikum, tím, že bolavé místo zchladíš zahájíš jeho léčení…  

Jsi vyznavačem bosé chůze, minimálního oblékání v zimě a podobně? 

Já hledám jednoduchý cesty. Jak mohli lid přežívat před moderní medicínou? Léčili se vodou! Studenou a teplou. A správným dýcháním. I před sto lety vědci věděli, že chodit na boso je zdravé. I já radši budu chodit bos než k doktorovi. Hledám systém, který tu tisíce let funguje a není postavený na lécích. Neříkám, že každá ta cesta je správná, nebo že je vhodná právě pro mě. Já ale věřím, že mi to pomáhá, a když tomu věřím, tak to má mnohem větší efekt.

Myslíš si, že bys snáz odolal waterboardingu? 

Já si myslím, že jo a rád bych si to někdy vyzkoušel. Lidi mají při waterboardingu reálný pocit topení, ale když ve filmu někdo někoho topí ve vodě, vždycky si říkám: Jé, proč to tak komplikujou. Vždyť stačí nebojovat, chvíli počkat pod vodou, agresor se vysílí a ty pak vylezeš… 

Další článek

Máš univerzální odpověď na otázku, k čemu je dobré otužování? 

Mám. Budete cítit radost! Poté, co vylezete z vody, to může vypadat, že jste nafrčený, vy ale budete cítit radost! 

V čem jsi dneska jiný, než před první plavbou pod ledem? 

Všechny techniky, který jsem použil k tomu, abych eliminoval stres, jsem používal jen na fyzický výkony. Běhání, posilování, potápění, otužování. Já ale všechny ty techniky můžu používat i v běžným životě!  

Dřív jsem se zbytečně stresoval, ale pak jsem si uvědomil platnost mouder, který člověku jindy jen proletí hlavou. Například: Nic se nejí tak horký, jak se uvaří, nebo Rozdýchej to. To vždycky slyšíme, ale nevnímáme správně.  

Když mám dneska vystoupení v televizi nebo důležitou schůzku, tak udělám to samý, co před ponorem. Sednu si a zhluboka se nadechnu. A najednou to ze mě spadne. K tomuhle jsem postupně dospěl.