Páleníčkovi

KARAVANISTA>INTERVIEW


Jména našich kemprů neprozradíme, taková si říkají milenci při sexu.


TEXT: DAVID BERÁNEK |FOTO:JIŘÍ PÁLENÍČEK| DATUM: 21.3.2022 | 3 MINUTY ČTENÍ

"Na polárním kruhu jsme přežili - 38 °C. Bez obytky. V Avii -24 °C ve Francii na horách. S Posslem jezdíme tam, kde nemrzne," říkají matadoři karavaningu.

Před kolika tisíci dny jste se potkali? 

Sice se nepamatujeme, ve kterém z našich minulých životů jsme se poprvé potkali, ale vzali jsme se před 14.600 dny.

Jak jste se dali dohromady? 

V oněch dávných časech seznamovacích inzerátů v novinách bez existence facebooku byla Irena sbalena v tramvaji tehdy klasickou otázkou: "Slečno, mohl bych vás pozvat na kafe?"

Kdy a jak vaše cestování začalo?

Máme pocit, že každý zvlášť už cestou z porodnice.  

Jiří poprvé přešel hranici s Polskem (ilegálně), aby mohl vidět moře, když mu bylo 12 let.  Společně hned, jak jsme se poznali, se stanem a krosnou pryč od civilizace. 

Co jste dělali předtím než jste začali cestovat?

Irena učila ruštinu a dějepis, Jiří fotil, dělal průšvihy a v rámci možností cestoval.

Kam jste poprvé vyjeli?

Kam nás režim pustil, takže Bulharsko, Rumunsko, NDR. 

Kolik jste měli v životě kemprů a jaké to byli?

1990 - 2011 vlastnoruční vestavba do Avie Furgon. 2011 až dodnes Possl Roadcamp (vestavba do Fiat Ducato, kratší obytka se v té době u nás nedala koupit.) Mezitím USA a Kanada vestavba do chavy van rok výroby 1975, osmiválec, čtyřlitr Austrálie Toyota Landcruiser Wagon, rok výroby 1989, 4 litry, šestiválec, bez turba.

Dáváte jim jména?

Ano, dáváme. Ale jména, která si říkají milenci při sexu, se také obvykle nezveřejňují, že?

Která nejúžasnější místa vám utkvěla v paměti?

Sedadlo řidiče a spolujezdce nebo sedla kola a tomu podobná zařízení - protože to znamená, že JSME NA CESTĚ! 

Podle čísel: Španělsko 870 dní, Řecko 840 dní, Skandinávie 693 dní, Francie 669 dní.


Podobný článek

Štěpán Hon. Jak naházet děti do auta a poznat svět

Štěpán Hon. Jak naházet děti do auta a poznat svět

Fotograf a cestovatel vydal unikátní knihu Náš evropský deník, která je jakýmsi návodem pro podobně potrhlé rodiny, jako má on. Neváhal, naházel do Nissanu Interstar děti a se ženou vyrazili objevovat svět. „Každý rok máme nějaké cíle. Pokořit polární kruh, dobít deltu Dunaje, přeplout Lochneské jezero... Ale jsou to cíle povrchní a vybíráme je nahodile. To, co je na každé cestě nejdůležitější, je vždy cesta samotná a s ní spojená nečekaná setkání s lidmi, krajinou i zvířaty,“ říká cestovatel.


Jak trávíte v kempru večery?

Jde-li to, uvnitř nejsme. Jinak třídění fotek, psaní, čtení, vaření, praní, mytí, poslouchání čehokoliv zajímavého, telefonování s kamarády - nějak stále nestíháme.

Nejdůležitější věc v kempru?

Dobrá nálada, no stress a žádná ponorka ani při sebedelší cestě.

Někteří lidé se bojí spát na divoko. Jak jste na tom vy?

Jinak nespíme. Příroda nikomu neublíží, tedy pokud jí jako lidstvo příliš neubližujeme. Z cca 1100 nocí v Avii a 1662 nocí v Posslu  jen párkrát kemp v Maroku (dala se doplnit voda, připojit se na internet a některé jsou velice zajímavé). 

Nejoblíbenější jídlo alá kempr?

To, na co se potřebují jen místní suroviny a maximálně jeden hrnec. Poslední dobou správně vytemperovaný roquefort, který se jí lžičkou, a k tomu hodně tmavé silné bordeaux. Žádné přílohy, láhve klidně dvě.

Co vše se dá uvařit/upéct v kempru?

Záleží na tom, kdo vaří. Podle vyprávění kolegyň mám pocit, že v podstatě vše, od buchet přes jahodové knedlíky po pečenáče nebo roládu s velikonoční nádivkou.

Kdo myje nádobí?

Irena. Strašlivě nerada, ale umí šetřit s vodou.


Další článek

Naše auto sežere všechno a pořád jede. Interview s Jolanou Sedláčkovou

Naše auto sežere všechno a pořád jede. Interview s Jolanou Sedláčkovou

“Nejvíce mě lákají méně navštěvované země, kde se dají objevovat dosud málo známá místa, která si můžu užít o samotě,” říká Jolana Sedláčková, která o své sedmiměsíční cestě po Asii napsala knihu Po vlastní ose – Hedvábnou stezkou na Střechu světa.


Nejstrašidelnější místo?

Nevybavuje se, kde nemáme dobrý pocit, tam nezůstaneme. To, že si nás v Bardenas reáles vybraly vojenské stíhačky jako cvičný cíl (stejně jako někde u Mohavské pouště), spíš jen rvalo uši. A před noční střelbou nad hlavou nedaleko bývalého zlatokopeckého městečka v USA, které proslulo kanadskými žertíky, jsme ujeli.

Kolik umíte jazyků?

Anglicky, francouzsky, rusky, indonésky (napsali jsme česko-indonéskou konverzaci). Důležitější je umět v každém jazyce základní konverzační obraty + úsměv + nestydět se, že něco řeknem špatně (místní svůj jazyk přece umí, takže se dovtípí). 

Nejstudenější místo?

Na polárním kruhu jsme přežili -38°C. Bez obytky. V Avii -24°C ve Francii na horách. S Posslem jezdíme tam, kde nemrzne.

Bez čeho byste nevyrazili na cestu?

Bez víry, že se nám tam bude líbit.

Kde byste zrovna chtěli být?

Budu se opakovat - na cestě.

Jste velmi zkušení cestovatelé, kteří viděli celý svět z  kempru. - Měli byste pro začínající karavanisty jednu užitečnou radu na závěr?

Než si koupíte vlastní obytné auto, nejprve si ho půjčte a vyzkoušejte si v něm žít (optimálně měsíc).


Páleníčkovi

Jméno: Irena & Jiří

Profese: Novinářka & Fotograf

Kde bydlí: Občas v Praze

Possl Roadcamp

Jméno: Neprozrazují

Datum narození: 2011

Obsah motoru: 2,3l (130 koní)

Počet najetých kilometrů: 120 000 km

Spotřeba: 8,5l

Maximální rychlost: nevím, nezkoušel jsem, jezdím na pohodu.