Nomádský pes. Bacha na avokádo a plné břicho písku

CESTOVÁNÍ>ZVÍŘÁTKA S SEBOU

Kdo jiný ví tolik o cestování se psem, jako sám pes cestovatel? Forest, Barbora a pes Samuel přestavěli dvacet let starou dodávku Dodynku a v prosinci 2018 vyrazili za teplem do Valencie. Přestavbu dodávky a své putování dokumentují na Facebooku, ale i v knize Život v dodávce. Jejich příběh jsme pro Vroomagazine shrnuli do několika bodů – tentokrát ovšem z pohledu psa.

TEXT: EVA DOSTÁLOVÁ | DATUM: 15.10.2022 | 4 MINUTY ČTENÍ

ZA BÁROU A FORESTEM jsme se vypravili do Náměště nad Oslavou, kde aktuálně provozují řemeslný ateliér Forest Ritual. Forest se věnuje především výrobkům z kůže, Bára tvoří ručně malované cedule. Samuel si u krbu dopřává pohodový důchod.

Příprava je důležitá

Veškeré informace a podmínky pro cestování se mnou do zahraničí si Forest s Bárou zjistili na státní veterinární správě. Byl jsem dobře na cestu připraven. Dostal jsem mikročip, pas, platné očkování a pravidelné odčervení. Při jízdě v dodávce jsem byl připoutaný pomocí cestovních kšírů, ale většinou jsem ležel na sedačce nebo vedle ní.

Start cesty!

Vánoce jsme strávili ve Francii, nový rok jsme započali ve Španělsku v Santa Fe, španělské legendě mezi lidmi žijícími v dodávce. Olivový háj a dvě sirnatá jezírka s vodou o teplotě čtyřiceti stupňů přilákali desítky, možná stovky obytných aut. Panovala tam přátelská a uvolněná atmosféra. My psi jsme si také přišli na své, protože v okolí pobíhala spousta dalších čtyřnohých kamarádů.

Afrika a sérologické vyšetření krve

Další cestu naplánovali Bára s Forestem do Maroka. Pro návrat do Evropy ze třetích zemí je pak povinné předložit sérologické vyšetření krve psa na dostatečné množství protilátek na vzteklinu. „Nemáme, ale zařídíme,“ řekl Forest. Ve městě Torrox jsme tedy vyhledali veterinární ordinaci, kde mi odebrali krev. Na výsledky testu jsme museli čekat měsíc, a tak jsme si čekání zpříjemnili výlety do přírody nebo setkávání s přáteli, které jsme poznali na cestě.

Pozor na avokádo!

Nakonec jsem dostal důležitý dokument o dostatečném množství protilátek na vzteklinu a také razítko do mého psího pasu. Forest a Bára mi ještě pro jistotu pořídili antiparazitní obojek, který odpuzuje i pakomáry přenášející leishmaniózu.

Další články

Caravaning v Austrálii. Začněme plánovat cestu snů

KARAVANISTA

Austrálie, 6. nejrozlehlejší země světa, patří k nejzajímavějším místům planety. Rozmanitost nezná mezí a pro Evropana cokoli „Down Under“ je už dobrodružství samo o sobě. Levostranné cestování v karavanu nebo camperu je jedna z nejlepších věcí, kterou lze u protinožců zažít.

V té době jsem ale bojoval s trávicími potížemi, které se zhoršili a musel jsem vyhledat veterinární pomoc. Mohla za to avokádová pomazánka, které jsem trochu snědl. Tato výborná pochoutka je pro nás psy bohužel toxická. Dostal jsem léky a injekci a kamarádi zaplatili tučnou částku za pohotovostní příplatek. Cestu do Maroka jsme pak raději o týden odložili, abych byl v pořádku.

Maroko

Země, kde blonďatá Bára se mnou na vodítku působila nevídaným dojmem. Maročané nemají psy moc v oblibě. Ve městě dominují kočky a na venkově je spousta toulavých psů. Právě z divokých psů v krajině měla Bára největší obavy. Záhy jsme ovšem zjistili, že jsou vůči mně nekonfliktní a naštěstí se drželi spíše stranou.

Makakové v lese

V cedrovém lese nedaleko města Azrou jsme našli místo na přespání. Byla tam ale skupinka opic magota bezocasého, která křičela a dorážela na mě. Já jsem se nedal, ale bylo jasné, že tam spát nebudeme. S respektem k okolí a přírodě jsme si našli jiné, klidnější nocoviště.

Portugalsko

Návrat do Evropy jsme si vychutnali. Forest s Bárou se ve stínu borovic rozplývali pohledem na nekonečné moře a já jsem si užíval volného běhání po písečné pláži.

Večer se mi ale udělalo špatně. Byl jsem apatický a měl jsem průjem. Ve městě Faro na veterinární klinice mi řekli, že mám plné břicho písku, prý typická diagnóza u psů cestovatelů. Písek v dané oblasti je totiž velmi jemný, ale zároveň těžký. Při aportování hračky, jsem tak polykal písek a ucpal jsem si trávicí trakt. Dostal jsem dvě injekce, léky a Forest s Bárou opět tučný účet.

Od veterináře jsme ještě dostali varování, že dalším častým nálezem v tomto regionu jsou uvízlé rybářské háčky a toxické housenky.

Setkání s estrelským pasteveckým psem

V horské vesnici Manteigas jsme zaparkovali dodávku a vydali se na výlet přírodním parkem Serra da Estrela s přespáním pod stanem. Při scházení po turistické cestě z nejvyšší hory Portugalska, nám cestu zkřížila smečka jiných psů. Tito velcí pastevečtí psi svědomitě chrání stádo ovcí před vlky a zloději. Je potřeba zachovat klid a chladnou hlavu a také mít štěstí, že je pastevec odvolá.

Na sever!

Cesta za prací nás dovedla do Norska, kde je ale zákaz vstupu bojových plemen a jejich kříženců. Já má v pase napsáno kříženec staforda. Měl jsem ale štěstí. Veterinář zhodnotil, že nevypadám jako staford a pomocí bělítka mi zůstalo v kolonce pouze slovo kříženec. Cesta do Norska byla volná.

Forest s Bárou získali práci na farmě, kde pečovali o stádo koz. Bydleli na farmě, ve volných chvílích prozkoumávali krásnou severskou krajinu nebo rybařili na fjordu. Idylku narušila až hrozba v podobě vypuknutí závažného průjmového onemocnění psů v celém Norsku. Kvůli vážné situaci v zemi byl na dva a půl měsíce vyhlášen zákaz dovozu a vývozu psů na území Norska. Naštěstí já jsem zůstal této nákazy ušetřen a zákaz vycestování neomezil náš plánovaný pobyt.

Na cestu

Na dlouhou cestu mi páníčci nabalili velký pytel granulí, dodatečně pak kupovali krmivo stejné značky nebo alespoň podobného složení a nachystali si psí lékárničku. Také mi zařídili cestovní pojištění, což mohu jen doporučit.