Citadela v Arbílu

Za vidění rozhodně stojí Arbíl (v češtině též Irbíl či Erbíl), který je znám pro svou citadelu na uměle navršeném pahorku, místě zvaném Hawler. 

Citadela dnes již bohužel není obydlena a působí spíše pustým dojmem, protože stále probíhají restaurátorské práce. 840 rodin, které tam žily, bylo v roce 2007 vystěhováno jako součást velkého projektu na obnovu a zachování historických čtvrtí. Pouze jedné rodině bylo dovoleno nadále žít v citadele, aby bylo zajištěno, že nedojde k přerušení více jak 7000 let nepřetržitého osídlení místa. Citadela je od roku 2014 součástí světového dědictví UNESCO.

Vydejme se na pouť na svaté místo Lalish.

Lalish je nejposvátnější místo jezídů. Podle jezídské víry by měli alespoň jednou za život vykonat šestidenní pouť do Lalishe. Jezídové jsou monoteisté, jejichž víra v sobě mísí prvky z křesťanství, islámu, judaismu, hinduismu, šamanismu a zoroastrismu. Podle jezídů bůh svěřil sedmi andělům úkol bdít nad světem. Z těchto andělů je ústřední postavou Melek Taús (Anděl Páv). Chrám Lalish je údajně jeho pohřebištěm, proto je tak uctívaný.

Lalish rozhodně stojí za výlet. Klidně zde můžeme strávit hodiny procházením chrámu a klábosením s místními. Než ale vstoupíme do areálu chrámu, musíme si sundat boty, protože celou horu považují jezídové za svatou. Při vstupu do chrámu bychom neměli zapomenout překročit práh. Překvapilo nás, kolik lidí tam bylo – a ještě víc, kolik z nich s námi chtělo selfie :)

Projděte se po vesnici Amêdî

Na malé náhorní plošině v provincii Dohuk se nachází malebné a okouzlující město Amêdî (také psáno Amedi, Amádíja či Amadiya). Město je ze všech stran obklopeno strmými útesy. V nadmořské výšce 1200 m má město jednu z nejmalebnějších lokalit v iráckém Kurdistánu.

Z dálky připomíná středověký hrad z pohádky. Kdyby bylo město v Evropě, dávno by se proměnilo v turistické město plné obchodů se suvenýry. Ale tady v iráckém Kurdistánu si Amedi zachovalo historické kouzlo a daří se mu vyhýbat se masové turistice. Samotné město je typickou kurdskou komunitou bez zvláštních památek. Co je na něm kromě jeho polohy nejzajímavější je to, že tři králové, jež se přijeli poklonit narození Ježíše Krista, údajně pocházeli z tohoto města.

Ninive, bývalé hlavní město Asýrie, jehož ruiny se nachází v Mosulu, třicet kilometrů od jižních hranic Kurdistánu, v úrodných Ninivských nížinách. O Ninive se zmiňuje již Kniha Jonášova (jedna z knih Starého zákona). Město bylo tak velké, že se prý muselo procházet tři dny. Archeologické vykopávky dokázaly, že hradby města měly na obvodu 100 kilometrů. Ninive, jako samostatné město, zaniklo v roce 612 před naším letopočtem při spojeném útoku Skytů a Babylóňanů.

Procházka v kaňonu Rawanduz a jeho okolí

Jedno z nejhezčích míst v Kurdistánu co se týče přírody, je kaňon v Rawanduzu. Rawanduz je město, které je uchyceno na vrcholku strmého kaňonu, na přibližně 500m vysokých srázech. Krajina je panenská, dramatická a dechberoucí. Kaňonem, lemovaným závratně příkrými skalními stěnami, se jako had prodírá řeka Rawanduz. Jde o naprosto dokonalé místo pro pěší turistiku. V létě je to suchý a prašný kaňon, ale od jara do podzimu je svěží a zelený.

Projeďte se po legendární Hamilton Road

Kaňonů je v oblasti více. Dalo by se říci, že je jimi doslova provrtaná. Je to jedno z nejhorších míst na světě, pokud zde chcete postavit silnici. Takový úkol dostal ve dvacátých letech minulého století Novozélanďan Archibald M. Hamilton. Silnice se klikatí skrz tuto úchvatnou krajinu, kterou překonává mnoha tunely a vysokými mosty. Hamilton Road je dodnes považována za top silniční architektury a za velkou atrakci. Silnice byla kompletně opravena a spojuje Kurdistán s Íránem.

Vzdejme úctu u památníku Halabja

Jednou z nejhorších tragédií, které Kurdové čelili, byl v roce 1988 útok jedovatým plynem ve městě Halabdža. Saddámův bratranec, přezdívaný chemický Alí, tam nechal na město svrhnout chemické bomby a zabil nejméně 5000 lidí.

Červené vězení v Sulajmánía

Sulajmánía je kulturní centrum básníků, spisovatelů, učenců a politiků s několika univerzitami. Nachází se v něm ale i muzeum Amna Suraka, tzv. Červené vězení, které bylo využíváno k věznění, zadržování, mučení a zabíjení tisíců Kurdů. V roce 2003 bylo přeměněno na muzeum s exponáty a fotografiemi ze zvěrstev, kterých se Saddám dopustil. Je to pravděpodobně nejpůsobivější muzeum, které jsem kdy navštívil (těsně druhé je věznice Tuol Slengv Kambodži).

Vězení zůstalo tak, jak vypadalo v den jeho dobytí Pešmergy. Strukturálně nedotčené, ale poseté dírami z válčení. Do stěn ponurých cel jsou vyryty nápisy od vězňů, kteří zde byli mučeni a zabíjeni. V celách i na chodbách jsou instalovány sochy vězňů přikovaných ke zdi, pověšených za ruce nebo během výslechů a mučení.