Štěpán Hon. Jak naházet děti do auta a poznat svět

KARAVANISTA>VANLIFE

Fotograf a cestovatel vydal unikátní knihu Náš evropský deník, která je jakýmsi návodem pro podobně potrhlé rodiny, jako má on. Neváhal, naházel do Nissanu Interstar děti a se ženou vyrazili objevovat svět. „Každý rok máme nějaké cíle. Pokořit polární kruh, dobít deltu Dunaje, přeplout Lochneské jezero... Ale jsou to cíle povrchní a vybíráme je nahodile. To, co je na každé cestě nejdůležitější, je vždy cesta samotná a s ní spojená nečekaná setkání s lidmi, krajinou i zvířaty,“ říká cestovatel.

TEXT&FOTO: ŠTĚPÁN HON | DATUM: 16.5.2022 | 5 MINUT ČTENÍ

JESTLI chcete poradit, nabízíme vlastní zkušenost v podobě knihy Náš evropský deník aneb průvodce Evropou do každé rodiny. Popravdě řečeno, jako průvodce není do úplně každé rodiny. Předpokládá elementární touhu po dobrodružství, ochotu vzdát se pohodlí a trochu té neposednosti. Jestli je máte, nahlédněte a nechte se inspirovat. Jestli ne, můžete jej prostě číst jako dobrodružnou knihu, která vás svým autentickým vyprávěním, slovem i obrazem, vezme na cestu a vy poznáte Evropu očima naší bláznivé rodiny.

Na začátku bylo Norsko

„Míříme na sever. Naším cílem je dojet za polární kruh. Do země půlnočního slunce. Vyrážíme bez velkých příprav, cesta do Norska je spontánní a nespoutaná. Mařence, nejmladší z nás, jsou čtyři. Píše se rok 2014. Tak začíná příběh našeho evropského deníku. Únik z každodenní reality, cesta za svobodou a dobrodružstvím.“

Po návratu z Norska byla série přivezených „rodinných fotografií“ oceněna na Soutěži Czech Press Photo 2014 v kategorii Příroda a životní prostředí.

A naši pětičlennou rodinu nepřestalo přitahovat dobrodružství a poznávání nových zemí. Na další cestu jsme vylepšili auto a přikoupili loď. Po Norsku následovalo Rumunsko, Velká Británie, Albánie, Portugalsko, Pobaltí, Slovensko a Česko. Zatím jsme tímto způsobem poznali 10 evropských zemí, na cestách strávili téměř půl roku a ujeli více než 40 tisíc kilometrů.

Cíl je fajn, ale cesta je cesta

Od počátku jsme si dávali jednoznačné cíle. Dojet za polární kruh, prozkoumat deltu Dunaje, přeplout Lochneské jezero, dobýt nejzápadnější výspu pevninské Evropy. Ale byly to cíle povrchní, vybírané dosti nahodile spíš jen proto, abychom mohli prstem píchnout do mapy, kam zhruba máme namířeno. To, co je na každé naší cestě tím nejdůležitějším, je pak nakonec vždy cesta samotná a s ní spojená nečekaná setkání s lidmi, krajinou i zvířaty.

Nespíme v hotelech ani kempech, hledáme a nalézáme krajinu otevřenou poutníkům a chováme se k ní tak, aby ti, co přijdou po nás, nenalezli naše stopy. A všechny země i jejich obyvatelé jsou k nám velkorysí a nabízejí ze sebe to nejlepší.

Zrodila se kniha

V uplynulém roce jsme v lockdownovém vězení utekli do vzpomínek na předešlé cesty, uspořádali archiv a připravili Náš evropský deník ke knižnímu vydání. Respektive jeho první díl, který obsahuje kapitoly Rumunsko, Albánie a Portugalsko. Na 226 stranách je téměř 300 fotografií a několik ilustrací. Každá kapitola začíná vyklápěcí kreslenou mapou, na které je zakreslena stužka naší cesty a očíslované terčíky odkazují k místům v textu. Ten popisuje dobrodružný příběh samotné výpravy, poodhaluje taje rodinného cestování v autě a přináší spoustu informací o navštívených místech.

Na vlastních kolech

Obliba campervanů stoupá. Přestavby dodávek i pronájmy jedou na plné obrátky. Hodně k tomu přispívá i covidové šílenství. Roste nedůvěra v hromadné zájezdy a společné ubytování. Až se hranice opět otevřou a vydáme se opět na cestu, nezapomínejme, že na ní nejsme sami. Krajina není nafukovací a její samočistící a regenerační schopnosti jsou omezené. Pokud má nápor nás motorizovaných poutníků unést, musíme se k ní chovat s maximální pokorou. Tato kniha může být inspirací i návodem k tomu, jak se to dá dělat. Jednoduše, šetrně a přitom naplno.

Automobil Nissan Interstar 1.9dci 

Rok výroby 2004

V přední části jsou napevno umístěné dvě řady sedaček. Za nimi úzká skříňka na zásoby potravin, za ní ulička a větší půlená skříňka. Pod sedadlem šoféra je druhá baterie a za ní měnič na 220 V. Část směrem do vozu je na oblečení, deky, ručníky a ta směrem ven je ze zadních otevřených dveří přístupná jako kuchyně s nádobím a potravinami k okamžité spotřebě. Obě skříně ve výšce spodních okrajů oken překlene po rozložení lůžko pro dva dospělé a dvě děti o rozměrech 175 x175 cm.

Další článek

Plechový člen rodiny. Až na vybitou baterku nás nikdy nenechal ve štychu. Na stolitrovou nádrž ujedeme i hodně přes 1000 kilometrů.

Pod nohama dětí v druhé řadě sedaček jsou nízké ploché skříňky, které zavřené tvoří pátou postel. Nad hlavami dětí je důmyslná polstrovaná police, která jim zezadu slouží jako úložný prostor a zepředu plní tutéž funkci pro řidiče a spolujezdce. Každé z dětí má svůj výklopný stoleček upevněný na opěradlo sedaček přední řady. Okna kryjí záclonky. Ano, je to malé. Není to obytný vůz, ale spíš pojízdný expediční stan.

Jídlo a vaření

Po otevření zadních dveří se vyklopí pult, který odhalí police s kuchyní, kde je nádobí i příruční potraviny a malá rychlovarná konvice. Proud přivádí prodlužovačka z přední části vozu. Pod policemi kuchyňské skříňky je umístěn plynový vařič. Vaříme nepravidelně, často večer, někdy co ulovíme, jindy co koupíme. Snažíme se nakupovat na trzích místní speciality, ale špagety s červenou omáčkou jsou také super. Když je příležitost, rozděláme oheň. Z boku kuchyňské skříňky je zespodu k posteli připevněn barel na 50 l vody a pod ním stojí rezervní na 30 l. Velký barel má kohoutek nad dřezem vsazeným do desky, která tvoří kuchyňský pult.

Hygiena a toaleta

Kohoutek je opatřen rychlospojkou, na kterou lze nasadit kus hadice zakončené sprchou. Barel je možné foukáním natlakovat a sprcha funguje téměř plnohodnotně. Sprchování se odehrává vedle zaparkovaného vozu, a proto se k hygieně pokoušíme zastavit mimo obydlenou oblast. Když je po ruce potok, neobtěžujeme se se sprchou. Nemaje ve voze záchod využíváme neobydlená území i k… . Za tímto účelem je ve voze neustále (nad hlavou šoféra) toaletní papír a skládací polní lopatka, aby po nás v přírodě nic nezůstalo.

Praní

Velké prádlo se snažíme dělat mimo měst a obcí. Ideální je slunečné počasí s lehkým vánkem, tekoucí voda (potok/říčka), strom ve vzdálenosti několika metrů od auta a soukromí. Pereme ekologicky šetrným mýdlem a prádlo pak pověsíme na prádelní šňůru nataženou mezi stromem a autem. Pokud není strom, natáhneme prádelní šňůru mezi otevřená dveře auta, nebo rozvěsíme po vrcholcích nízkých keřů.

Loď

Nafukovací kánoe Gumotex Scout váží jen něco málo přes dvacet kilo a složená se dá nacpat pod postel vedle skříňky na trvanlivé potraviny. Po nafouknutí je dlouhá skoro čtyři a půl metru a unese 450 kg. Vesty a pádla jsou vmezeřeny vedle skříňky na oblečení.

Spaní v autě

V ideálním případě spíme u potoka na kraji louky přístupné po polní cestě, za horizontem od hlavní silnice, u lesa, který od východu chrání auto před raním sluncem. V praxi kdekoli je to trochu rovné, klidné a soukromé. Všude se dá takové místo najít. V Albánii nebo Norsku nesrovnatelně snadněji než třeba v jižní Anglii, ale i tam to jde. Nenápadná zaprášená modř obyčejné dodávky všude splyne s prostředím.

Když víme, že jsme sami uprostřed neobydlené krajiny, rozbijeme tábor s plnou parádou. Když netušíme, zda nespíme na něčí zahradě, jsme o poznání tiší. Součástí výbavy vozu jsou i stan a karimatky, ale ty používáme, jen když auto opouštíme na noc. V okolí auta stan nestavíme, ale někdy spíme vedle na měkké trávě. Když odkudkoli odjíždíme, nikdo nepozná, že jsme tam byli.

DALŠÍ

články